Slovníček vinařských pojmů

Barva vína

Červené, růžové a bílé? To je jen rozdělení vín podle vinařského zákona. Barva vína je vlastně to první, co na víně vidíte. Chcete raději bílé nebo červené víno? A co růžové? Každé vám dá něco jiného, každé dá jiný zážitek, jinou chuť.

  • bílé víno je vyrobeno z bílých, nebo červených či modrých hroznů révy vinné, ale bez předchozího kvašení na slupkách – tzv. klaret. Což je zajímavé, protože i modré hrozny mají čirou šťávu a veškeré barvivo je obsaženo ve slupce.
  • růžové víno je vyrobeno buď z červených či modrých hroznů krátkým nakvašením na slupkách, které se po velmi krátké době odstraní nebo v případě stolních vín i ze směsi bílých, modrých a popř. i červených hroznů.
  • červené víno je vyrobeno z modrých hroznů tak, že jsou slupky v průběhu kvašení přítomny po celou dobu kvašení, čímž předají do vína jednak více tříslovin a také resveratolu, což je antioxidant, který může být, podle několika studií, zdraví prospěšný

Zbytkový cukr

Milovníci suchých vín vlastně skoro ani neví co to je. Je to složka, která v suchém víně téměř chybí, resp. musí být do 4 gramů v litru vína… To snad ani skoro nikdo nepozná. Ale naše vína moldavská, to je jiná… Vína, která dodáváme, jsou převážně polosladká a sladká, tedy zbytkový cukr se pohybuje v rozmezí 15 – 45 g/l u polosladkých vín a nad 45 g/l u sladkých vín. Zjednodušeně se jedná o cukr, který zůstane ve víně po ukončení jeho výroby a určuje, jak je víno sladké. Podle českého vinařského zákona se vína dělí na:

Suchá

Vína, která obsahují:

  • max. 4 g/l zbytkového cukru nebo
  • max. 9 g/l zbytkového cukru, jestliže je rozdíl zbytkového cukru a celkového obsahu kyselin přepočtený na kyselinu vinnou 2 g nebo méně.
Polosuchá

Vína, která obsahují:

  • max. 12 g/l zbytkového cukru nebo
  • max. 18 g/l zbytkového cukru, jestliže je rozdíl zbytkového cukru a celkového obsahu kyselin přepočtený na kyselinu vinnou 10 g nebo méně.
Polosladká

Vína, která obsahují více zbytkového cukru než je nejvyšší hodnota stanovená pro vína polosuchá, ale dosahuje max. 45 g/l.

Sladká

Vína, která obsahují nejméně 45 g/l zbytkového cukru.

Fortifikované víno

Jinak se mu dá také říkat víno s přidanými látkami za účelem vyššího objemu alkoholu či vyšší sladkosti, je výrobek z vína, který vykazuje skutečný obsah alkoholu 15 až 22 % obj. a celkový obsah alkoholu nejméně 17,5 % obj. Musí být získán z částečně zkvašeného hroznového moštu a/nebo z vína za přídavku destilátu z vína nebo z produktů révy vinné a zahuštěného hroznového moštu. Fortifikovaná vína se dělí dále na likérová vína a aromatizovaná vína. Jediným zástupcem likérového vína v naší nabídce je víno Pastoral Alianta.

Objem alkoholu

Ve víně je závislý na tom, jaká byla cukernatost výchozí suroviny (hroznového moštu) a do jaké míry vinař nechal víno prokvasit. Běžná vína mají objem alkoholu od 9 do 13%, tedy v 1 litru vína je od 0,09 do 0,13 litru čistého lihu.

Teplota podávání

Každé víno potřebuje k tomu, aby se předvedlo „v nejlepším světle“, specifickou teplotu podávání. Zkušení vinaři doporučují teplotu vína upravit o 2°C níže než je doporučená teplota podávání, protože po nalití do sklenice se tak víno ohřeje na ideální teplotu.

  • Sekty, perlivá vína a aperitivy se doporučují podávat při teplotě 4 - 8 °C, což udrží perlení ve skleničce po delší dobu.
  • Vermuty a méně sladká dezertní vína podáváme při teplotě 8 - 12 °C.
  • Bílá vína suchá podáváme při teplotě 9 - 11 °C.
  • Růžová vína jsou nejlepší při teplotě 10 - 13 °C.
  • Vína polosladká, svěží červená vína je vhodné podávat při teplotě 13 - 16°C
  • Sladká vína, starší a těžká vína se podávají při pokojové teplotě 16- 19°C. Pokojovou teplotou, prosím, rozumějte teplotu pokojů ve středověkých hradech. Mně by bylo v pokoji se 16 °C docela chladno.

V případě potřeby upravit teplotu vína: k ochlazení můžeme použít lednici, ale nikdy do vína nedávejte led! Víno by utrpělo šok a ztratilo by charakter, aroma a navíc byste je zředili. Pro mírné zvýšení teploty je možné ponořit láhev do vlažné vody, ale raději doporučuji nechat víno dýchat při pokojové teplotě, těšit se na něj a počkat, až bude připravené. O to více se Vám odmění svou vytříbenou chutí.

Skladování

Je velký rozdíl jestli budete víno skladovat jen kratší dobu (měsíc, dva), než víno vypijete a nebo uvažujete, že víno chcete archivovat po dobu více let.

  • Pokud jste si zakoupili víno, které hodláte v brzké době vypít (zpravidla do jednoho až maximálně dvou roků od zakoupení), což je doporučeno udělat s převážnou většinou řetězcových vín a velkým množstvím vín i vyšších kategorií, stačí vám dodržet doporučení běžné pro potraviny, tedy dodržet teplotu skladování v rozmezí 5 až 20 °C, pokud možno držet teplotu konstantní a čím nižší teplota je tím lépe.
  • Pokud však chcete víno archivovat, dostáváte se do zcela jiné dimenze skladování. V tomto případě si musíte jednak velmi pečlivě vybrat vína, která jsou pro archivaci vhodná, což samotné je alchymie. Velmi zjednodušeně to musí být víno vhodných odrůd, s vyšším extraktem, vyšším objemem alkoholu, dostatkem volné kyseliny siřičité a uzavřené kvalitní zátkou. Bez splnění těchto podmínek na archivaci rovnou zapomeňte. Pak si nechte vykopat vinný sklep s konstantní teplotou cca 10 – 12 °C. Pokud bude teplota vyšší, víno vám bude zrát a tím i stárnout rychleji. Pokud nemáte dost peněz na vlastní sklep, najděte komoru či jiný prostor, kde je chladněji. Rozhodně bude méně vadit malinko vyšší teplota než její kolísání. Prostor by měl být temný, bez nějakých cizích pachů, protože víno, ač se to nezdá, s vnějším světem komunikuje přes korkovou zátku a pach by se mohl dostat do vína. Další možností je nepřeberné množství chladících vinoték, mnohé z nich, spíše však dražších, mají i více teplotních zón pro bílá, růžová a červená vína. Archivace ve vinotéce však má svá proti, především vibrace kompresoru nedělá archivním vínům dobře. Nezapomeňte, že víno se má archivovat v poloze ležmo, aby byl korek v kontaktu s vínem a nevyschnul, čímž by se stal prostupnější a víno by se rychleji zkazilo.

Snoubení vína s pokrmy

Je zřejmé, že víno a jídlo k sobě patří. Ve Francii by se drtivá většina obyvatel bez vína snad ani nenajedla a bez jídla by asi vinaři zkrachovali. Naštěstí to tam všichni vědí, a proto pijí a zároveň i jedí. Netroufám si odhadnout poměr takových konzumentů u nás v České republice, ale věřím, že nás je stále víc. Považovat za snoubení vína s pokrmem večerní popíjení a přikusování brambůrek by jistě bylo troufalé, ale začínám stále častěji slýchat od svých známých, přátel, ale i zákazníků, že si připravili dobré jídlo, koupili si k němu cíleně i víno, a že jim to harmonizovalo, chutnalo, bylo to fantastické… A to je přesně to ono. Víno a pokrm spolu musí být v harmonii, symbióze, doplňovat se, hladit se navzájem… Mnoho o tomto tématu napsal pan Prof. Ing. Vilém Kraus, CSc., náš největší odborník a znalec vín. Na internetu je možné najít spoustu jeho konkrétních rad.

Co jsou to siřičitany

Jistě jste si toho již všimli. Na etiketě vína je kromě více či méně zajímavých údajů také informace – Obsahuje siřičitany nebo Obsahuje oxid siřičitý. Ačkoliv by se vám mohlo zdát, že tato látka do vína nepatří, je tomu naopak. Oxid siřičitý (SO2) je významná látka, která se přidává do vína od nepaměti. Používá se jako konzervant a antioxidant vína, používá se však i k síření (dezinfekci) sudů a celého sklepa. Přestože se jedná o těkavou jedovatou látku, nedá se bez ní víno prakticky vyrobit a v povolených koncentracích je to naopak látka žádoucí pro zdravotní bezpečnost vína. Oxid siřičitý známe ve víně ve dvou formách - volný a vázaný (vzniká vázáním volného SO2 na látky rozpuštěné ve víně a již není účinný). Součtem těchto dvou hodnot je oxid siřičitý veškerý, který se měří v mg/l vína a jeho max. množství je určeno zákonem. Volný SO2 (aktivní) má ve víně dvě funkce – konzervační – kdy brání rozkladu vína a antioxidační, kdy na sebe váže kyslík rozpuštěný ve víně a zamezuje oxidaci, což je nevratná vada vína.

Zpět do obchodu